21. etapa: Čížová - Jemnice

Deštivé ráno rychle vystřídalo slunce, které z vlhkého porostu na břehu Otavy vytvořilo prádlenu. Do jihočeských Athén jsem dorazila za dunění bubnů, jímž písecká školní mládež povzbuzovala lodě, soupeřící na řece ku oslavě svátku patrona města, řeky a vorařů, svatého Jana z Nepomuku, jenž na vše blahosklonně shlížel že svého obvyklého místa uprostřed kamenného mostu. Stříbrný vítr za městem čeřil zelené lány obilí, jako by se jednalo o mořskou hladinu. Z výklenkové kaple sv. Vojtěcha, která stojí na rozcestí Pod svatým Prokopem na kopci Hájek přehlíží Panna Marie Lurdská krajinu až k šumavským kopcům.  13.5.2022

Čížová - Heringův Mlýn (354 m) - Písek - Oldřichov - Velké Nepodřice - Hájek (487 m) - Žižkův vrch (470 m) - Jemnice.  22,4 km (celkem 387 km).  mapa 21

dvacátá etapa: Milevsko - Heringův mlýn na Otavě

Rozkvetlé třešně a trnky na mezích, gejzír průhledně zeleného listí a jarní koberec v květnaté bučině v okolí kopce Zvíkovce. Tady překračuji rozvodí Lužnice a Vltavy. Od Svatého Jana u Květova se otevře výhled do krajiny a na obzoru se vyloupnou hory (Písecké), vypadají odtud vyšší, než ve skutečnosti jsou. Ze Zvíkova pak podél Otavy, směr Písek. Polomy jsou z větší části odklizené, leckde ovšem žádný les nezbyl. Vesnice Oslov hezká a přívětivá v pozdním odpoledni - úhledně opravený kostel sv. Linharta, původně gotický, zajímavá barokní Boží Muka u silnice a po 25 km chůze konečně otevřená hospoda. U Spolí odpočinek na kořeni smrku u cesty s dalekým výhledem - nejdřív Brdy a v dálce na horizontu dlouhá modravá linie Krušnohorského zlomu. Končím večer za lávkou přes Otavu. Zítra první výročí cesty. Došla jsem daleko? Ken Ve Lo. Ano a ne. 365 km za 365 dní...   30.4.2022

Milevsko - Zvíkovec (542 m) - Osek - Svatý Jan - Kučeř - Zvíkovský most - Zvíkov - Zvíkovské Podhradí - Svatá Anna - Krkavčina - Oslov - Tukleky - Spolí - Louka - Kavkovna - Heringův mlýn (lávka).  38 km (celkem 365 km).  mapa 20

devatenáctá etapa: Opařany - Milevsko

Bílé a žluté sasanky, petrklíče a blatouchy, zelená tráva a jarní vůně ve vzduchu. Příjemná cesta lesem a proti proudu říčky Smutné, kolem rybníka Tovaryš do Sepekova. Barokní poutní areál Jména Panny Marie, kvůi němuž jsem si udělala na trase Tábor - Písek zacházku,  je zavřený, a to až do léta (už mne to v Čechách nepřekvapuje). Naopak krásný premonstrátský klášter v Milevsku je otevřený a prohlídka kláštera, kostela Navštívení Panny Marie a kostela sv. Jiljí se uskuteční, přestože jsem jediným návštěvníkem. Klášter vyráběl nádherné dlaždice s exotickými a mytickými zvířaty, našly se náhodou, materiál z dílny byl použit na vyspravení podlahy. V roce 2020 byla v trezorové dutině kostela sv. Jiljí objeven  hřeb z tzv. Pravého kříže v rozpadlé dřevěné schránce ze 4. století. Nález nyní zkoumají archeologové, mniši z kláštera ale doufají, že se vzácná relikvie do Milevska vrátí.  Válka na Ukrajině trvá už dva měsíce. Nešťastný Mariupol jeho stateční obránci drží z posledních sil. Z trosek osvobozených měst přicházejí zprávy o válečných zločinech. Města a krajina připomínají apokalyptický film. 23.4.2022

Opařany - Hanov (408 m) - rybník Tovaryš - Sepekov - Staňkov - Bělohrad (482 m) - Milevsko. 18 km (celkem 327 km).  mapa 19

osmnáctá etapa: Klokoty - Opařany

Konečně jarní den, i když vítr fouká studeně. Cesta údolím Lužnice, po proudu, kolem mlýnů pojmenovaných po dávných či nedávných majitelích - Kvěchův, Bejšovcův, Suchomelův. Bělostný koberec bledulí u Příběnic, řetězový most u Stádlece, pak malá zacházka, odměněná nádherným výhledem od kostela Nanebevzetí Panny Marie u Dobronic a rychlý pochod s klesajícím sluncem v zádech do Opařan. Monumentální kostel sv. Františka Xaverského postavený podle plánů mého oblíbeného Kiliána Ignáce D. má otevřené dveře (konečně je někde otevřeno) a tak vyžívám situace, vklouznu dovnitř a obdivuji zlacenou barokní nádheru. Moje nadšení rychle zchladil pan farář. Shledav že se nemodlím, jen zbůhdarma okouním, svižně mne manévroval ke dveřím kostela, informujíce, že přítomný obraz Matky Boží Svatotomské je pouhá kopie, snad aby mne nenapadlo ho ukrást. Dveře kostela z mnou zaklaply, klíč se otočil v zámku. Takže kde se v Opařanech vzala kopie slavné Hodégetrie, nerukotvorné ikony, kterou svatá Helena přivězla ze Svaté země a která pak dobrodružně doputovala až k brněnským augustiniánům, to si můžu třeba zkusit vygůglit. Venku se studeně šeřilo. Ještě před měsícem si málokdo dovedl představit válku v Evropě. Ještě před měsícem měli všichni dnešní uprchlíci svoje domy, byty, přátele a svůj normální život. Ještě před měsícem žily svůj život všechny oběti války na Ukrajině. Smutek a beznaděj.  25.3.2022

Klokoty (479 m) - Příběnice - Bejšovcův Mlýn - Stádlecký most (367 m) - Dobronice - Křída - Stádlec - Opařany. 25 km (celkem 309 km).  mapa 18

sedmnáctá etapa: Ratibořské Hory - Tábor - Klokoty

Jasně modrá obloha, sluníčko a ostrý ledový vítr. Za Knížecím rybníkem dálnice D3, řeka aut, most a pak hodina usilovné chůze přes táborské předměstí. Staré město je v pátek odpoledne překvapivě vylidněné, všude otevřeno a nikde nikdo. Na deset věží poutního kostela v Klokotech, představujících prsty Panny Marie. dopadají poslední paprsky slunce. Vítr protahuje bezlistými korunami lip v aleji nad křížovou cestou, založenou montserratskými benediktiny v 17. století. Zapnu bundu až ke krku, natáhnu rukavice a vracím se zpět k Táboru. 11.3.2022

Ratibořské Hory (500 m) - Dobronice u Chýnova - Měšice - Tábor (397 m) - Klokoty. 16 km (celkem 284 km).  mapa 17

šestnáctá etapa: Mladá Vožice - Ratibořské Hory

Po poli, přes hory a doly. Procházím nejzápadnějším cípem Českomoravské vrchoviny a je to poznat. Všechny vesnice s názvy půvabnými, leč líbezné málo, se nacházejí v dolíku, takže z každého horizontu je vidět přesně, jaký kopec čeká za vsí. Jdu podél staré úvozové cesty. Místy je vyčištěná a obnovená, místy zavezená kdečím a zarostlá ostružiním. Po padesáti kilometrech proti proudu Blanice je z řeky potůček, který jde přeskočit. Slunce se ani neukázalo. Do Ratibořských Hor dojdu se setměním a prvními vločkami. 6.3.2022

Mladá Vožice (453 m) - Krchova Lomná - Bendovo Záhoří - Mostek - Pohnání (630 m) - Pohnánec - Dub - Ratibořské Hory. 16 km (celkem 268 km).  mapa 16

patnáctá etapa: Kamberk - Mladá Vožice

Krátká cesta lesnatou krajinou na pomezí středočeského a jihočeského kraje, stále po jihočeské větvi svatojakubské cesty. Ranní sněhová přeháňka a šedě zatažená obloha jako by chtěly táhnout čas zpátky do zimy. 5.3.2022

Dolní Mlýn (388 m) - Kamberk - Šelmberský mlýn - zřícenina Šelmberk - Mladá Vožice (501 m). 12 km (celkem 252 km).  mapa 15

čtrnáctá etapa: Vlašim - Kamberk

V lese burácí technika, odklízející rozsáhlé polomy, které minulý týden zanechala vichřice v lesích napadených kůrovcem. Daleké výhledy, jarní sluníčko, sněženky a talovíny, lesy, ptáci, lidi na procházce, z ničeho nelze vyčíst, že dnes ráno překročil ruský agresor ukrajinskou hranici a vydal se vojenskou silou, strachem a lidským utrpením vynucovat svoje požadavky. Blaničtí rytíři spí. Studený vítr nenechává pochyby, že zima ještě neřekla poslední slovo.  24.2.2022

Loreta u Vlašimi - Kondrac - Velký Blaník (638 m nad mořem) - Louňovice pod Blaníkem - Malý Blaník (580 m nad mořem) - Býkovice - Rejkovice - Hrajovice - Kamberk (561 m). 20 km (celkem 240 km).  mapa 14

třináctá etapa: Český Šternberk - Vlašim

Od Českého Šternberka nahoru k dálnici, která neviditelnou stěnou hluku rozřezává krajinu. Na břehu Brtnického rybníka barokní socha českého zemského patrona a ochránce zdejšího kraje, svatého Prokopa. U nohou světce pohodlně dřepí spokojeně vyhlížející pokrocený ďábel - tělo ženské, kopýtka kozlí, hlavu má ležérně podepřenou. Pak se v údolí Blanice připojím na jihočeskou větev cesty do Santiaga. Poutní kostel svatého Matouše v Hrádku je opravený a samozřejmě zavřený, tiché krásné místo, nad bránou moderně vyvedený mariánský monogram. Než dojdu do Vlašimi, slunce zmizí za mraky, ochladí se a začne foukat tak silně, že v sedmiřadé lipové aleji u vlašimské Lorety hledím hlavně na to, odkud začnou létat větve. 10.2.2022

Český Šternberk (303 m) - Nový Mlýn - Libež - Hrádek - Vlašim - Loreta u Vlašimi (504 m). 23 km (celkem 220 km).  mapa 13

dvanáctá etapa: Sázava - Český Šternberk

Od Sázavského kláštera údolím řeky, pod skalami, lesem i po okolních kopcích. Jasný den, modrá obloha, i když tam, kam slunce nezasvítilo, půda nerozmrzla. Od kříže svatého Prokopa vyhlídka na Blaník. Ve skalách u Ratají pár orlů mořských s odrostlým mládětem, klouzající elegantně na stoupajících proudech v odpoledním slunci. Cesta blátem i po ledovce. Polom ve strži před Českým Šternberkem - past na nohy. 14.1.2022

Sázava (284 m) - Mrchojedy - Talmberk (428 m) - Rataje nad Sázavou - Malovidy - Český Šternberk. 17,7 km (celkem 197 km).  mapa 12

jedenáctá etapa: Bulánka - Sázava

Nízká šedá obloha, předpovědi navzdory. První den nového roku vypadá jako takový normální, blátivý, šedý zimní den. Cesta podél Čertovy brázdy, co ji prý svatý Prokop ze Sázavy až k Chotouni vyoral s čertem zapřaženým do pluhu, nejdřív protne další betonovou linii v krajině, silnici na Kutnou Horu. Ta vede trasou jedné z posledních vojenských silnic, stavěných po vrcholcích krajiny v době pruských vpádů. "Sto let potom kleli formani na kopečky, a jen proto je dnes málo sakrů, protože je málo formanů..." píše Jozef Miškovský ve svém popisu Čertovy brázdy z roku 1903. Za Krymlovem se cesta ponoří do hlubokých krásných zachovalých lesů lichtenštějnského polesí. To jsou ty černé lesy, co je nad nimi při hlavní silnici městečko Kostelec. Pak klesne do údolí Moštěnického potoka, kde bývaly moštice, či mostice, tedy "chrastí po blatech položené, aby se po nich jezditi mohlo". A pak svižně na kopec Strážiště (474 m n.m) a stejně svižně dolů do Sázavy. Klášter je zavřený až do Velikonoc a liduprázdné městečko působí  opuštěně. 1.1.2022

Bulánka - Krymlov - Kamenný vrch - Kachní Louže - Moštice - Mělník - Strážiště (474 m n.m.) - Čertova Brázda - Sázava (299 m). 17,5 km (celkem 180 km).  mapa 11