osobní zápisník a poznámky (psáno pro vlastní potěšení, s radostí z cesty
a poznání, se strachem ze zapomínání, bez záruky, bez edukačních ambicí)
Ikona Madony s dítětem, raná verze typu Hodegetria, byla objevena pod přemalbou ze 12. století na hlavním oltáři kostela Santa Francesca Romana (dříve Santa Maria Nuova). Oba obrazy od sebe byly odděleny. Podivné proporce jsou výsledkem pozdějších úprav a přemaleb, hlava matky a dítěte jsou ze 6. století, těla a svatozáře ze 12. století. Předpokládá se, že se jedná o ikonu zmíněnou v záznamu o životech a darech papežů LIBER PONTIFICALIS, kde je zmíněno "imago antiqua" v kostele Santa Maria Antiqua za života papeže Řehoře III. (731-741) a že ikona byla přemístěna v 10. století do nového kostela Santa Maria Nuova a později přemalovávána. Patří mezi pět nejstarších mariánských obrazů v Římě (dalšími jsou Madona "ad martyres" z Pantheonu, Madona Salus Populi Romanum ze Santa Maria Maggiore, Madonna della Clemenza ze Santa Maria in Trastevere a Madona "di San Sisto" z kláštera Monte Mario.
zdroj: https://romanchurches.fandom.com/ a
https://inpress.lib.uiowa.edu/feminae/DetailsPage.aspx?Feminae_ID=32395
26.2.2023 GPS 41.8911633N, 12.4887875E
Při restauraci ikony na hlavním oltáři kostela Santa Francesca Romana byla zjištěno, že se vlastně jedná o ikony dvě. Pod přemalbami ze 17. a 18. století byla odkryta toskánská malba ze 12. století. Tato ikona byla přemalována přes dřívější verzi obrazu, který pochází ze 6. století a patří tak k nejstarším dochovaným ikonám v Římě. Oba obrazy jsou nyní od sebe odděleny, starší ikona je umístěna v sakristii.
zdroj:https://romanchurches.fandom.com/ a
https://inpress.lib.uiowa.edu/feminae/DetailsPage.aspx?Feminae_ID=32395
26.2.2023 GPS 41.8911633N, 12.4887875E
Kopie obrazu Madonna della Purita z roku 1647 od neapolského malíře Alessandra Francesiho namalovaný podle originálu španělského umělce Luise de Morales, zvaného Il Divino. Originál je dnes v neapolském kostele San Paolo Maggiore.
26.2.2023 GPS 41.8959833N, 12.4743328E
Obraz Mater Boni Remedio (Panna Marie Uzdravující) z roku 1944 v realistickém novobyzantském stylu je poděkováním za ochranu za druhé světové války, která (s výjimkou britského náletu) Řím nepoškodila. Kostel je národní svatyní Sardinců a Korsičanů, kteří od 16. století přicházeli do Říma a usazovali se na Tiberském ostrově a v přilehlé části Trastevere (jedná se o zobrazení zázračné sochy ze Santuario Basilica Nostra Signora del Rimedio v Oristanu na Sardinii). Výběr souvisí také se správou kostela San Crisogono řádem trinitářů, jejichž posláním bylo vykupovat křesťanské zajatce od Maurů a kteří zároveň šířili obrazy a sochy Virgen Los Remedios do svých působišť především v západním Středomoří.
26.2.2023 GPS 41.8891286N, 12.4735164E
Unikátní ikona Madonna della Clemenza (Naše Paní Milosrdná) je pravděpodobně nejvzácnějším pokladem baziliky Santa Maria in Trasetevre. Ikona pochází zřejmě ze 7.-8. století a je považována za jednu z nestarších dochovaných ikon. Panna Marie s dítětem na trůně sedí na šarlatovém polštáři mezi dvěma anděly, je zobrazena jako korunovaná římská císařovna oděná do purpurového rouchu posetého perlami a drahokamy. Dva andělé jsou oblečeni jako dvorní hodnostáři. Kristus-dítě je zobrazen jako miniaturní dospělý stojící na klíně Panny Marie a drží svinutý svitek. Obraz v kostele je originál a přes sklo se špatně fotografuje, dobrá reprodukce je na wikimedia. Bazilika Santa Maria in Trastevere stojí na místě jednoho z nejstarších kostelů v Římě, první svatyni na tomto místě postavil papež Calixtus v roce 222.
Zdroj: https://romanchurches.fandom.com/ a
https://www.santamariaintrastevere.it/la-visita/
26.2.2023 GPS 41.8893869N, 12.4694997E
Zázračný obraz je zarámovaná freska z bočního oltáře z kostela Santa Maria della Scala, poprvé korunovaná v roce 1647. Podle tradice způsobila zázračné uzdravení umírajícího dítěte, nad kterým se porodní bába modlila na schodech kostela. Jedna se o obraz kojící Madony (Virgo Lactans).
26.2.2023 GPS 41.8910617N, 12.4678214E
Obraz Smrt Panny Maria od Carla Saraceniho nahradil původní obraz od Caravaggia se stejným námětem. Mniši však tento obraz odmítli jako kacířský, protože se proslýchalo, že Caravaggio Pannu Marii namaloval podle těla prostitutky, která se utopila v Tibeře. Obraz získali Gonzagové z Mantovy a dnes je v galerii Louvre.
26.2.2023 GPS 41.8910617N, 12.4678214E
Pieta je jedním z nejslavnějších uměleckých děl na světě. Od roku 1971 je umístěna za zástěnou z neprůstřelného skla poté, co na ni zaútočil kladivem psychicky nemocný muž. Jizva na zadní straně hlavy Panny Marie je viditelná pouze při použití ultrafialového světla. Socha odhalená k jubileu roku 1500 byla vytesána z jednoho kusu carrarského mramoru. Páska přes prsa Panny Marie nese nápis "Michelangelo Buonarroti z Florencie". Když umělec sochu dokončil, byly mu 24 roky. Je to jediné dílo, které podepsal, protože se trousily pomluvy, že podle jeho návrhu byla vytvořena jiným sochařem.
zdroj: www.ewtnvatican.com a www.romanchurches.fandom.com
25.2.2023 GPS 41.9018119N, 12.4530208E
Původní obraz Panny Marie s dítětem byl namalován přímo na sloupu původní bazilkiy sv. Petra, kterou nechal postavit císař Konstantin ve 4. století. Obraz byl předmětem velké úcty, takže byl v roce 1579 přenesen do nové stavby. Papež Pavel VI. po druhém vatikánském koncilu poctil obraz titulem "Mater Ecclesiae", Matka Církve. V roce 2018 přidal papež František památku Marie, Matky Církve do liturgického kalendáře na podnělí po Letnicích.
zdroj: www.ewtnvatican.com a www.romanchurches.fandom.com
25.2.2023 GPS 41.9018119N, 12.4530208E
Panna Marie Pomocná (Madonna del Soccorso) ze svatopetrské bazilky je oltářní obraz z 11. století, který byl z původní baziliky slavnostně přenesen 12.2.1578 na nový oltář v gregeoriánské kapli.
zdroj: https://www.ewtnvatican.com
25.2.2023 GPS 41.9025006N, 12.4541286E
Ikonu Panny Marie Cosmedinská najdeme v zimní kapli kostela Santa Maria (in) Cosmedin, původně ale byla umístěna nad biskupským trůnem. Podle tradice byla zachráněna před obrazoborectvím v 8. století řeckými mnichy z Konstantinopole. Ve skutečnosti pochází zázračný obraz ze 13. století, má poněkud naivní půvab a disporoporaci ve velikosti rukou Madony.
zdroj: https://romanchurches.fandom.com
25.2.2023 GPS 41.8881614N, 12.4816319E
Byzantská ikona Panagia Fovera Prostasia (Παναγία η Φοβερά Προστασία), Panna Marie "skvělé ochrany" pochází z kláštera Koutloumosion na hoře Athos, kam se dostala obvyklým zázračným způsobem z Kréty. Je to obraz stejného typu jako Madonna Perpetuo Soccorso v kostele San Alfonso na Esqulinu, nemá sice v rozích anděly s nástroji umučení Krista, ale poloha rukou, drapérie i směr pohledu dítěte jsou stejné. Kostel Santa Maria (in) Cosmedin patří syrské melchitské řeckokatolické církvi.
25.2.2023 GPS 41.8881614N, 12.4816319E
Madonella (edicola sacra) s baldachýnem a bohatým štukovým rámem s anděly a cherubíny z roku 1756. Madonelle jsou výrazem hluboké lidové zbožnosti, která odráží intenzitu mariánského kultu ve městě. Jejich původ ale sahá do starověkého Říma, kde byli Lares Compitales, božstva etruského původu, pověřena ochranou křižovatek.
Zdroj: www.romasegreta.it
https://www.aletes.it/le-madonnelle-di-roma/
25.2.2023 GPS 41.8991572N, 12.4685933E
Mozaika Panny Marie s dítětem podle návrhu Pietra da Cortona podle zázračného obrazu Madonna della Valicella. Originál ikony ze 14. století se ukrývá v kostele Santa Maria in Valicella pod oltářním obrazem od Rubense, který znázorňuje anděly a cheruby před obrazem Panny Marie. Tento obraz v obraze je namalován na měděnou desku, kterou lze důmyslným barokním mechanismem kladek a lan spustit dolů, načež se pod ním se objeví původní ikona (Nicopoia, Kyriotissa). Toto odhalení probíhá o svátcích spojených se svatým Filipem Neri a obvykle také po sobotní večerní bohoslužbě.
Zdroj: www.romasegreta.it
25.2.2023 GPS 41.8990628N, 12.4686328E
Edikula Madonna delle Grazie připomíná místo, kde se nacházel stejnojmenný kostel a hospic, který založil v roce 1587 s podporou papeže Sixta V. potulný poustevník Alenzio de Rossi. Z Jeruzaléma přinesl ikonu Panny Marie, kojící svého syna (Galaktotrofousa), nazývanou Santa Maria delle Grazie pro milosti, zázraky a uzdravení, které jí byly připisovány. Po demolici čtvrti Borgo ve 30. letech 20. století byl obraz přemístěn do nového kostela Santa Maria delle Grazie al Trionfale.
25.2.2023 GPS 41.9054583N, 12.4579214E
Madona ze Sant Alessio je jednou z nejuctívanějších ikon, je považována za zázračnou a vytvořenou svatým Lukášem. Je byzantského původu, pravděpodobně ze 12.-13. století, byla namalována temperou na plátno, které bylo přilepeno na dřevěnou desku. Ikonograficky se jedná o typ Hagiosoritissa (Paraklesis) - Bohorodička je zobrazena bez dítěte, mírně ze strany, v motlitbě a odpovídá ortodoxnímu zobrazení Deesis, na němž jsou Panna Marie a Jan Křtitel jako přímluvci před Kristem. Kromě názvu Madonna dell´Intercessione (Naše Paní přímluvkyně) je v Itálii známa jako Madonna Avvocata (Ochránkyně) a dalšími používanými názvy jsou Madonna di Edessa nebo jednoduše Madonna di Sant´Alessio. Podle tradice žil svatý Alexius, syn bohatého římského senátora, sedmnáct let v převlečení za žebráka v portiku kostela Panny Marie v Edesse, aby naplnil své svaté poslaní. Zázračný hlas Panny Marie jej označil za Božího muže. Podle jedné legendy přivezl do Říma ikonu sám svatý Alexius, podle druhé verze se vrátil do Říma, kde po dalších sedmnácti letech modliteb a učení katechismu zemřel přirozenou smrtí nepoznán v domě svých rodičů a ikonu přivezl do Říma v roce 977 metropolita Sergius Damascus. To by mimochodem mělo znamenat, že ji tady viděl svatý Vojtěch, který v klášteře svatých Bonifacia a Alessia žil, složil řeholní slib, přivedl odtud do Čech skupinu mnichů do nově založeného Břevnovského kláštera (který je zasvěcen nejen svaté Markétě, ale právě i Alessiovi a Bonifácovi) a také se tu připravoval na svou misijní cestu do Pruska. Zdroj: wikipedie
23.2.2023 GPS 41.8837967N, 12.4787039E
Hlavní mozaika v dolní části apsidy zobrazuje Pannu Marii na márách, doprovázenou apoštoly, některými svatými biskupy nalevo a svatými pannami napravo. Kristus stojí v duze a drží její duši zobrazenou jako mladá dívka. Nahoře jsou nebeské bytosti, včetně krále Davida. Levý horní roh ukazuje horu Sion a pravý horní roh Olivovou horu.
Zdroj:https://romanchurches.fandom.com
23.2.2023 GPS 41.8976267N, 12.4984700E
Slavnou mozaiku Korunování Panny Marie vytvořil v letech 1292-1295 františkánský mnich Jacopo Torriti. Kristus (Pantokrator) sdílí s Pannou Marií jeden trůn a šarlatový polštář. Jednou rukou jí korunuje korunou zdobenou drahokamy a v druhé ruce má otevřenou knihu a čte "Veni electa mea, et ponam in te thronum meum" (Přijď, můj vyvolený, a posadím tě na svůj trůn). Sféra, která je obklopuje, představuje vesmír, Slunce a Měsíc jsou pod jejich nohama. Je to vznešený projev mariánské zbožnosti, představuje přímé přijetí Marie s tělem i duší na nebesa. Pod sférou je epigraf Maria Virgo assumpta est ad ethereum thalamum in quo Rex Regum stellato sedet solio. Exaltata est sancta Dei Genitrix super choros angelorum ad celestia regna.(Panna Maria je vzata do věčnosti, v níž král králů sedí na svém hvězdném trůnu. Svatá Matka Boží je vyvýšena nad chórem andělů do nebeských království).
Zdroj:https://romanchurches.fandom.com
23.2.2023 GPS 41.8976267N, 12.4984700E
Uctívaná ikona byla v bazikice uložena až v roce 1613 (tedy později, než se tu papež Pius V. v roce 1571 modlil za vitězství křesťanské flotily nad osmanským námořnictvem během bitvy u Lepanta). Ikona je umístěna v mimořádně propracovaném zlaceném rámu s bronzovými anděly a putti, pozadí je z lazuritu. Ikona je těžko datovatelná a podle legendy ji námaloval sám svatý Lukáš. Pochází pravděpodobně ze 6. století (v minulosti byla "s jistotou" datována do všech možných období mezi 5. a 13. stoletím, jisté je, že již v 8. století byla reprodukována). Ikona byla mnohorát přemalovávána, zdoba drahokamy a korunována, v roce 2017 prošla náročnou rekontrukcí, kdy byla pozdějších prvků zbavena. Podle tradice nesl právě tuto ikonu papež Řehoř Veliký ulicemi města během epidemie moru v roce 593. Na věži Hadriánova mauzela byl spatřen archanděl Micheael, který při pohledu na Pannu Marii zasunul meč do pochvy a město bylo zachráněno (a od toho název Andělský hrad). 15.března 2020 před tímto obrazem prosil papež František o ukončení pandemie covid-19. Zdroj:https://romanchurches.fandom.com
23.2.2023 GPS 41.8976267N, 12.4984700E
Velká socha Madony s dítětem s titulem Regina Pacis (Královna míru) je od Guida Galliho z roku 1918. Nechal ji vyrobit papež Benedikt XV. v reakci na první světovou válku a papež tento titul také vložil do loretánské litanie
23.2.2023 GPS 41.8976267N, 12.4984700E
Okulus původní baziliky z 5. století je vyplněn vitráží z roku 1995 od Jánose Hajnala. Symbolicky zobrazuje spojení Starého a Nového zákona, s Menorou a deskami zákona vlevo a křížem a eucharistií vpravo.
Zdroj: https://romanchurches.fandom.com
23.2.2023 GPS 41.8976267N, 12.4984700E
Ikona krétské školy ze 14. století se pravděpodobně dostala do Itálie s řeckými uprchlíky po obsazení ostrova Turky. Podle tradované legendy byla ukradena z kostela n Krétě. Během převozu do Itálie loď vezoucí ikonu ztroskotala, ale všichni se zázračně zachránili, protože se modlili k Panně Marii. V Římě, na základě snu, v němž Bohorodička určila své místo v Římě mezi kostely Santa Maria Maggiore a San Giovanni Laterano, byla umístěna do kostela San Matteo, který byl ale zpustošen napoleonskými vojáky v roce 1798. Obraz byl zázračně zachráněn a v roce 1866 jej papež Pius IX. věnoval redemptoristům. Ti obraz aktivně šířili, takže ikona má dnes nekonečné množství kopií a je uctívána po celém světě. Originál je malován na dřevěné desce 54 x 41,5 cm, styl je stejný jako u tzv. ikon "Madonna della Passione". V horních rozích obrazu jsou archandělé Michael a Gabriel, kteří drží nástroje umučení Krista. Dítě se dívá na kříž a rukama se drží své matky. Toto velmi lidské gesto strachu ještě podtrhuje rozvázaný sandál na jeho noze. Mariina ruka označuje syna jako hlavní objekt obrazu a pravou cestu (Hodegetria, ta která ukazuje cestu). Ikona je také označována jako druhé zvěstování. V obdobných ikonách řecké školy bývá uvedena část hymnu:
"Ten, kdo jako první učinil oznámení Panně, nyní označuje symboly utrpení;Kristus oblečený ve smrtelném těle, ohromen strachem z osudu, vidí tyto věci."
Zdroj: www.perpetuosoccorso.it
23.2.2023 GPS 41.8957431N, 12.5004436E
Zázračný obraz zpodobňuje kojící Pannu Marii (virgo lactans), kterou korunují archandělé Michael a Gabriel. Sedm andělů představuje andělská knížectví, každý drží svitek s vyznačením jeho povinností. V rozích obrazu jsou proroci David a Izaiáš.
23.2.2023 GPS 41.9034236N, 12.4973311E
Celkem 100 výjevů různých nehod, neštěstí a nebezpečí, při nichž prosebníkům pomohla přímluva Panny Marie Svatohorské zobrazují fresky v ambitech poutního areálu. 10.2.2023, GPS 49.6849639N, 14.0175844E
Milostná socha Panny Marie Loretánské je umístěna za stříbrnou mřížovou přepážkou. Socha je věrnou replikou dnes již nedochovaného italského originálu. Stojí v bohatě zdobené stříbrné nice z roku 1671, donátorkou svatostánku byla hraběnka Alžběta Apolonie Kolowratová. Korunky, textilie, do nichž byly obě postavy oblékány a další vybavení jsou dary šlechtických příznivců i poutníků. (zdroj: Pražská Loreta, průvodce poutním místem)
8.2.2023, GPS 50.0892717N, 14.3917633E
Umělé fragmenty fresek na stěnách Svaté Chýše jsou dílem malíře Františka Kunze z roku 1795. Fresky se neshodují s italskou středověkou předlohou z Loreta. Podle legendy během zemětřesení byla zničena většina výmalby domku, zůstala pouze místa, kde je zobrazena Panna Marie. (zdroj: Pražská Loreta, průvodce poutním místem) 8.2.2023, GPS 50.0892717N, 14.3917633E
Cyklus fresek z doby kolem roku 1750 na stropech loretánských ambitů je dílem Felixe Antonína Schefflera, žáka C.D.Asama. Celkem 37 oslovení Panny Marie s žádostí o přímluvu u Boha je podstatnou částí Loretánské litanie.
8.2.2023, GPS 50.0892717N, 14.3917633E
Mariánský atlas v v hradčanské Loretě je soubor 36 lunetových obrazů ze 17. století. Cyklus byl průběžně opravován, restaurován a aktualizován o nová mariánská poutní místa (Filipov, Lurdy). (zdroj: Pražská Loreta, průvodce poutním místem)
8.2.2023, GPS 50.0892717N, 14.3917633E
V roce 1685 daroval Loretě měšťan Václav Rincolini z Aschenfeldu gotickou Pietu, zachráněnou před spálením kalvinisty, kterou získal v roce 1640 v Btandenburgu. Pro sochu byla vystavěna nová kaple a nádherný černozlatý, bohatě tvarovaný hlavní oltář.
(zdroj: Pražská Loreta, průvodce poutním místem)
8.2.2023, GPS 50.0892717N, 14.3917633E
Socha je připomínkou Mariánského sloupu se sochou Immaculaty na Staroměstském náměsti, který byl, coby symbol Rakouska-Uherska, stržen davem v roce 1918. Ze sbírek krajanů byla jako prosba za odčinění této události v roce 1954 zhotovena socha Panny Marie
z carrarského mramoru. V roce 1994 byla převezena
z Chicaga a vztyčena na zahradě Strahovského kláštera. Nápis na kartuši zní "Panno Marie z Exilu, oroduj
za nás". (zdroj www.strahovskyklaster.cz)
8.2.2023, GPS 50.0856050N, 14.3910044E