osobní zápisník a poznámky (psáno pro vlastní potěšení, s radostí z cesty
a poznání, se strachem ze zapomínání, bez záruky, bez edukačních ambicí)
31.12.2021 Kostel svatého Vincence stojí na vysoké ostrožně nad dávným brodem přes řeku Malši, v místě slovanského hradiště z 9.století. Krásná Madona doudlebská, uctívaný obraz z 15. století, má dnes svoje teplé místo v Národní galerii v Praze. V zamčeném opevněném kostele na barokním oltáři mrzne jedna z jejích kopií. Je poslední den v roce, tichý soumrak brzy proříznou světlice a ohňostroje. GPS 48.8932842N, 14.5053844E
4.12.2021 Tismice, bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Velké sněhové vločky zasypávají krajinu a během několika hodin vytvoří dojem vánoční idylky. Autobus z Brodu doklouzal přes závěje do Tismice, silničáři zase zaspali. Z kostela, který budí dojem uzavřené pevnosti, odolávající hektickým vlnám dnešní doby, zní zpěv. Kopie sochy tismické Madony shlíží s klidem, laskavostí a jistotou originálu na předvánoční ruch ve svém zorném poli. Zítra bude druhá adventní neděle, i když sněhová nádhera do večera roztaje. GPS 50.0558286N, 14.8218403E
25.9.2021 Salerno. V překrásné barokní kryptě katedrály, která vypadá tak trochu jako vnitřek šlehačkového dortu, najdeme, kromě fresek s výjevy z Matoušova evangelia od manýristy Belisaria Corenzia, především hrob apoštola Matouše. Nachází se přesně pod hlavním oltářem katedrály. Pod mramorovým baldachýnem sedí San Matteo a píše evangelium, přes rameno mu napovídá anděl. V samotné hrobce jsou dvě urny s ostatky a zázračná tekutina, kterou ostatky ronily až do roku 1830. Matouš je patronem Salerna a na jeho svátek 21. září se socha z krypty vydává v doprovodu dalších světců, občanů a poutníků na monumentální průvod po starém městě. Nutno podotknout, že apoštol v Salernu nikdy nebyl. Podle Eusebia, poté, kdy kolem roku 42 opustil Palestinu, působil jako misionář v Etiopii a v Persii. Mučednickou smrt podstoupil zřejmě v Sýrii, neví se, zda stětím, probodnutím či upálením. A už vůbec se neví, jak se v desátém století jeho ostatky ocitly v Salernu. GPS 40.6800647N, 14.7601625E
24.9.2021 Marina di Ginosa, Tarentský záliv. Ráno deset stupňů. Písek studený, voda teplá. Rozdíl patnáct stupňů. Odpolední slunce nepálí, jen hřeje. Medúza kořenoústka plicnatá (Rhizostoma pulmonata) pálí, ale jen trochu. Na písečné duně kvetou "mořské lilie" - lír přímořský (Pancratium maritimum). Podzimní idylku mírně kazí studený vítr. Mare Ionico neúnavně překresluje čáru přílivu na písku a ničím nenaznačuje, že skrývá hlubinu Calypso, nejnižší bod dna Středozemního moře v hloubce přes pět tisíc metrů. GPS 40.4295947N, 16.8904953E
23.9.2021 Ginosa. Městečko nad pobřežní rovinou Tarentského zálivu, první výškový stupeň oblasti Murgia, jižní okraj Parco Naturale delle Gravine. Ve starověku bylo osídlení podél pobřeží a úrodná planina byla obilnicí Říma. Po rozpadu říše nebylo možné oblast chránit před nájezdy Germánů a Saracénů. Obyvatelstvo přesídlilo dál od pobřeží, do ukrytých roklí, kde vznikly na mnoha místech skalní vesnice. Villaggio rupestre mělo obytné domy, skladiště, sýpky, cisterny a také kostely s freskami. Teprve v 19. století, po sjednocení Itálie, začali obyvatelé skalní obydlí opouštět a postavili město Ginosa nad roklí. Kostel Madre della Vergine del Rosario ze 16. století ukrývá hned čtyři sochy Panny Marie. Dvě Madonny del Rosario, která je patronkou města, Madonnu del Carmine a Adoloratu. Kromě toho dva obrazy Zvěstováni, jedna kojící Madonna a jedna krásná oduševnělá těhotná Assumpta v červených šatech, drtící nožkou ďábla na zemské sféře. GPS 40.5815478N, 16.7609406E
22.9.2021 Taranto, Citta dei due Mari. Od antiky jeden z nejvýznamnějších přístavů Středomoří. Mělké Malé moře má díky podmořským pramenům sladké vody ideální podmínky pro chov mušlí. Má dvě části, Punta Penna a Punta Pízzone, poeticky nazývané "due seni". Proti obchodnímu přístavu působí rybářský přístav na Mar Piccolo poklidně a starosvětsky. Dřevěná mola, hromady sítí a lan, lodě malé a střední velikosti, čilý ruch od východu slunce, nakládání a vykládání beden s úlovkem, nezaměnitelná vůně. Od antických dob až dodnes každý den rybáři vyrážejí za obživou. Tarentský dialekt je další tisícileté pouto s historií Magna Graeca. GPS 40.4780800N, 17.2297089E
21.9.2021 Taranto, Borgo Antico. Úzké uličky, honosné kostely, rozpadající se paláce, tisícileté překrývání staveb v nepřetržitém proudu demolic, výstavby, chátrání a opětovného používání materiálu v nových stavbách - to je Borgo Antico, čtvrť sevřená mezi Mare Grande a Mare Piccolo, oddělená přírodním kanálem Porta Napoli a umělým splavným kanálem od novějších částí města, jež vznikly až po sjednocení Itálie. Ve znaku města jede mladý bůh na delfínovi. GPS 40.4770639N, 17.2297758E
20.9.2021 Bisceglie. Hradby kolem přístavu, slunce se opírá do bílých kamenů. Čas odměřují nejen zvony, ale dvakrát denně i siréna, která za druhé války hlásila letecký poplach. Rybářské lodě Madre Angela a Padre Antonio odplouvají z přístavu dlouho před svítáním a vracejí se doprovázeny křičícím hejnem racků. Řekové, Kartaginci, Římani, Byzantinci, Langobardi, Arabové, Normani, Saracéni, ti všichni otiskli svoje stopy nejen do dlažby úzkých uliček. GPS 41.2429958N, 16.5044850E
19.9.2021 Giovinazzo. Slunce za chvíli vyjde. Slaná vůně, křik ptáků. Katedrála Santa Maria Assunta, vytváří na pozadí moře iluzi lodi, kotvící v přístavu. Na klidné hladině se pohupují loďky, rybáři se nepřetrhnou, užívají si svěží nedělní ráno. Pak se rozezní kostelní zvony. GPS 41.1884063N, 16.6749316E
5.9.2021 Nové Město nad Metují. Slunečné, přesto už ale podzimní ráno v Novém Městě nad Metují. Město má nádhernou polohu na ostrohu nad řekou Metují. Historické centrum je zrekonstruované, krásné a čisté. A jedna zajímavost: po požáru v roce 1526 zakryl Vojtěch z Pernštejna spáleniště a na své náklady vybudoval jednotnou renesanční kulisu. Za honosným průčelím pokračovaly stavební práce a měšťané se jednotlivým budovami připojovali k čelní zdi. Po pernštejnské úpravě zůstalo na náměstí 39 domů a od té doby doznalo jádro jen minimálních změn. GPS 50.3443336N, 16.1526133E
4.9.2021 Slavoňov. Krásný dřevěný roubený kostel svatého Jana Křtitele byl původně zasvěcen sv. Martinovi. Jak je v kraji zvykem, bylo zavřeno, ale protože se tu pravidělně konají mše, je při vhodném načasování (sobota 16:30 nebo neděle 9:00) možné vidět i interiér. Podle Českého atlasu (J.Koucourek, Východní Čechy) je včetně nástěnných maleb a trámového kazetového stropu zrekonstruován a patří k nejkrásnějším ukázkám sakrální architektury u nás. GPS 50.3430603N, 16.1974756E